Sara Baras
Kalendáře
Kytaristé
Zpěváci a zpěvačky
Skupiny
Tanečníci a tanečnice
Kytara a cajón
Diskuse

 

Sara Pereyra Baras

Kytarista Manolo Sanlúcar charakterizuje Saru Baras jako "směs disciplíny a vášně". "Nevím, jestli s tím mohu plně souhlasit." říká s úsměvem Sara Baras. "Občas se domnívám, že bych měla mít té vášně více a že bych měla být i více ukázněná, avšak když to srovnávám s ostatními z mého světa, myslím, že jsem ukázněná až dost. Na druhou stranu, ten můj svět bez vášně by byl sám o sobě k ničemu. Musíš to umět vycítit tak, abys dokázal publikum rozhýbat."

Sara Baras se domnívá, že pro to, abyste se stala dobrou flamenkovou tanečnicí, není nutné mít cikánskou krev. "Je to způsob života, způsob cítění...a já měla to štěstí, že jsem se už odmalička hodně pohybovala mezi andaluskými cikány, blízko jejich kytar a rytmů... Nic víc jsem k tomu nepotřebovala. Cikány obdivuji, mám je velmi ráda, a jsou chvíle, kdy se považuji za jednu z nich, protože je to umění, které je jejich součástí, i když z té druhé strany na tom až tak nezáleží. Určitě by se mi nelíbilo měnit to, čím jsem nyní."

Sara Baras se narodila 25. dubna 1971 v Cádizu (Španělsko). Umělecká studia začala v osmi letech v San Fernando (Cádiz) ve škole Conchy Baras, své matky a první taneční lektorky. Brzy debutuje na všech andaluských scénách s dětskou skupinou Los Niños de la Tertulia Flamenca, vedenou Conchou Baras. Ve škole se učí nejen tancovat, ale i sestavovat choreografie. V této době měla i čest vystupovat na jevišti také se zpěvákem Camarónem de la Isla nebo před královnou Doñou Sofíou v hledišti.

O něco později začíná profesionální dráhu s Compañía de Manuel Morao v představení Esa forma de vivir na divadelních scénách ve Francii, New Yorku, Japonsku nebo např. v Pabellón de Andalucía de la Exposición Universal v Seville.

Zatímco se prezentuje po světě s tímto vystoupením, účastní se také konkurzu španělské televize "Gente Joven" a vyhrává první místo coby sotva osmnáctiletá. Účinkovala též na Festival de Teatro Flamenco Alhambra 89 v Granadě.

Poměrně brzy se ale rozhodne rozšířit a zdokonalit si svůj taneční projev, a proto odjíždí do Madridu učit se flamenco k mistrům: Ciro, Manolete, El Güito, Merche Esmeralda a Antonio Canales, a balet k profesorce Dania González. V hlavním městě poznává další tanečníky své generace, se kterými následně vytváří umělecké dvojice: s Joselito Fernándezem v Rayo de Luna (Paco Moyano), s Paco Sánchezem ve Flamenco Fire, s Merche Esmeraldou v Mujeres, s Javierem Barónem v Mira que flamenco, s Güito v Raíces flamencas, stejně jako předtím tancovala např. s Joaquínem Grilo a Antoniem el Pipa v choreografii Esa forma de vivir skupiny Manuela Morao. Spolupracuje s Compañía de Paco Cepero na vystoupení Festival Flamenco Gitano a se skupinou zpěváka Rancapina pro Poniente de la Bahía.

Během roku 1991 se skupinou kytaristy Manuela Morao vystupuje dva měsíce v Théatre Edouard VII v Paříži.

V roce 1992 se objevuje s Javierem Barónem na mezinárodním tanečním festivalu v Lyonu a v Kongresovém paláci v Paříži. Se stejným vystoupením se představila opět s Manuelem Morao na Expo 92, a poté v Auditorio de la Cartuja a v divadle Town Hall v New Yorku.

V roce 1993 obdržela cenu Madroño Flamenco, věnovanou sevillským městem Montellano nejlepšímu umělci roku, a na podzim se zúčastnila Festival de Sevilla s choreografií Flamenco Íntimo v zahradách v Los Reales Alcazáres. Tentýž rok se představila i s Mira qué flamenco ve Verdiho divadle v Janově.

V roce 1994 vystupuje se slavným zpěvákem Enriquem Morente na Semana Flamenca v Caja de Avila. Ve stejném roce se prezentuje na dvouměsíčním turné po různých evropských městech s Companía de Paco Peña.

Zúčastňuje se Bienal de Sevilla na počest tanečníka Antonia Ruize Solera. Vedle dalších uměleckých osobností se představuje na XXIII Fiesta de la Bulería pořádaného v Jerez de la Frontera, Cádiz. Na konci roku odjíždí na turné po Asii a vystupuje ve městech jako je např. Taipei, Soul ...atd.

Od května 1996 hostuje v Mujeres; představení skupiny Merche Esmeraldy, které mělo premiéru v divadle Principal de Vitoria, a poté v Centro Cultural de la Villa v Madridu, kde bylo součástí programu mezinárodního festivalu Madrid en Danza. S představením Mujeres se dále prezentuje dva týdny v divadle Nuevo Apolo v Madridu, poté na scéně divadla Victoria v Barceloně, na festivalu v Segovia a na Los Veranos de la Universidad Complutense v Madridu.

V letech 1996-1997 tancuje jako host po boku Antonia Canalese v jeho choreografii Gitano, která byla prezentována na sevillském Bienal del Flamenco, na podzimním festivalu v Madridu v divadle Albéniz a v pařížském Théatre des Champs Elysées. Se stejnou produkcí vystupovala na jevištích všech renomovaných španělských divadel. S Companía de Antonio Canales se prezentuje i v jejich dalších představeních Torero, A cuerda y tacón, Raíz a Romancero Gitano.

Kromě různých sólových vystoupení v roce 1997 Sara Baras poprvé představuje svou vlastní skupinu na závěrečném ceremoniálu XXXVII. Festival Nacional del Cante v Las Minas, a to s velkým úspěchem u odborné kritiky i publika. Je též přizvána do Compañía Flamenca de "El Güito", se kterou vystupuje během vánočních svátků na scéně pařížského divadla Chatelet.

Druhého dubna 1998 debutuje Ballet Flamenco Sara Baras, složená již ze sedmi tanečnic a sedmi muzikantů, s představením pod názvem Sensaciones. Sensaciones, v choreografii Sary Baras, je program bez dramaturgie; představují se v něm různé flamenkové styly (palos). V průběhu sezóny v Madridu a Barceloně ji představuje i v Sadler's Wells v Londýně.

Na konci dubna 1998 se Sara Baras zúčastňuje opět jako host Ballet Flamenco Antonio Canales programu La Huella de España, organizovaném SGAE u příležitosti oslav Los Actos de Cuba.

V červnu 1998 se prezentuje se svou skupinou na francouzském festivalu Encuentros Musicales de Evian dirigovaném Mstislavem Rostropovichem, se kterým se setkala již v prosinci předešlého roku při programu v Calgari.

V září 1998 skupina Sary Baras poprvé uvádí její nové vystoupení Cádiz - La Isla, věnované Cádizu, a to jako součást programu sevillského Bienal del Flamenco, v divadle Lope de Vega, kterého se též zúčastňují např. Chano Lobato, Rancapino, Mariana Cornejo, Moraíto Chico a Los Borrachos de José Luis García Cossío.

Následující rok v dubnu 1999 debutovala v Teatro Villamarta v Jerezu se Sueños - choreografií, ve které zpočátku respektovala obvyklá flamenková pravidla, ale v průběhu let ji neustále vyvíjela a zdokonalovala až do současné podoby. Mezi pozvanými hostujícími umělci v Sueños byli také tanečníci José Serrano a Miguel Toleo a zpěvačka Estrella Morente.

Na Bienal de Sevilla v září 2000, v divadle La Maestranza, se Ballet Flamenco Sara Baras představilo s další novou choreografií Sary Baras pod názvem Juana La Loca, v režii Luise Olmose. Během dvouměsíčního působení v divadle Coliseum v Madridu a rozsáhlého turné po Francii, Latinské Americe a Japonsku, mělo toto vystoupení kolem 500 repríz a získalo tři ceny Max.

Sara Baras se zúčastnila Exposición Filatélica Mundial konané v Madridu a její portrét se objevuje i na minikolekci poštovních známek. Je tak první ženou ze světa flamenka, reprezentující tanec ve Španělsku, která je tímto poctěna již za svého života.

Do této doby se Sara Baras prezentovala se svým Ballet Flamenco v zahraničí na těchto významných scénách: Teatro Teresa Carreño v Caracasu, Jackie Gleason Theater v Miami, Sadler's Wells v Londýně, Teatro Municipal v Rio de Janiero, Teatro Municipal v San Paolu, Teatro do Sesi v Porto Alegre, Teatro Municipal v Brazílii, Teatro Municipal v Curitiva, Palacio de Bellas Artes v Mexiku, TEC v Monterrey, Teatro Municipal v Chile, na Edimburg Festival Theatre, Manchester Opera House, Olimpic Theatre v Dublinu, Theatre des Champs Elysees, na festivalu v Perpignanu, Vaison la Romaine, Shinjiku Bunka Center v Tokiu...atd.

16. září 2002 opět na Bienal de Sevilla, v divadle La Maestranza, se konala premiéra nového představení Mariana Pineda; podle dramatu spisovatele Federica Garcíi Lorky, s choreografií Sary Baras, originální hudbou kytaristy Manolo Sanlúcara a v režii Lluise Pasquala.

Mariana Pineda, několikrát oceněna, se těší neustálému zájmu veřejnosti, a dostává se jí národního i světového uznání, a to jak ve světě flamenka, tak i mimo něj. Měla dosud kolem 400 repríz. Kromě pětiměsíční prezentace v divadle Calderón v Madridu a dvakrát dvouměsíční v divadle Victoria v Barceloně, byla granadská hrdinka uvedena na nejvýznamnějších scénách tanečního a divadelního světa: City Center v New Yorku, Piccolo Teatro v Miláně, Theatre des Champs Elysees v Paříži, Schubert Theater v Bostnu, Liesner Auditorium ve Washingtonu, v Teatro Colón v Bogotě, v Teresa Carreño v Caracasu, Teatro Municipal v Chile, dále v Kanadě, Itálii, Holandsku, Belgie, Singapuru a Hong-Kongu a na prestižních festivalech Festival Internacional de Teatro v Bogotě a v Caracasu, Festival Cervantino v Guanajuato...atd.

Mezitím Sara Baras taktéž hostuje na koncertech slavné mexické šansoniérky Chavely Vargas v La casa natal de Federico García Lorca v Huerta de San Vicente v Granadě, v divadle Falla v Cádizu, v Palau de la Música v Barceloně, na závěrečném ceremoniálu mezinárodního festivalu v La Alhóndiga v Guanajuato, na Festival Iberoamericano v Bogotě a v Luna Park v Buenos Aires.

V roce 2005 pokračuje v turné po Evropě, USA, Jižní Americe a Asii také s vystoupením Sueños. Během pěti repríz v Gran Teatro Falla v Cádizu natáčí Sueños na DVD a spolupracuje s fotografem Peterem Mullerem na knize fotografií se stejným názvem, ve které jsou zachyceny momenty z tohoto vystoupení a vloženy ilustrace se "snem" Dona Quijota.

Dne 7. května 2005 Sara Baras zahájila s velkým úspěchem u japonského obecenstva FLAMENCO FESTIVAL na EXPO AICHI 2005 ve Španělském pavilonu v Tokiu, kterého se zúčastnily i další flamenkové hvězdy: Vicente Amigo a Paco de Lucía.

S premiérou choreografie Sabores, 19. prosince 2005 v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, tak uzavírá trilogii recitálů, kterou začala představením Sensaciones.

V roce 2006 prezentuje Sabores, nejprve v Barceloně na Festival del Milenio, dále v Sadler's Wells v Londýně, Moskvě, Jerezu, Santanderu, ve Vitoria, Viladecansu a Córdobě, a pak odjíždí na dvouměsíční turné po Latinské Americe.

Ceny, které Sara Baras dosud získala

  • 1989 PREMIO GENTE JOVEN (udělována španělskou televizí)
  • 1989 X.CALAHORRA FLAMENCA DE CÓRDOBA
  • 1993 VI.MADROÑO FLAMENCO DE LA PEÑA FLAMENCA EL MADROÑERO SEVILLANO
  • 1999 EL OLIVO DEL BAILE (cena časopisu EL OLIVO)
  • 1999 PREMIO MAX DE LA SGAE (cena pro nejlepší tanečnici) - "Sensaciones"
  • 2001 GADITANA DE ORO (výsledky hlasování rádia Onda Cero Cadiz)
  • 2001 PREMIO DEL PUBLICO DEL DIARIO DE JEREZ
  • 2001 PREMIO DE LA CRITICA DE LA CATEDRA DE FLAMENCO DE JEREZ
  • 2002 PREMIO MAX DE LA SGAE (cena za nejlepší choreografii) - "Juana La Loca"
  • 2002 PREMIO MAX DE LA SGAE (cena za nejlepší představení) - "Juana La Loca"
  • 2002 PREMIO MAX DE LA SGAE (cena pro nejlepší tanečnici) - "Juana La Loca"
  • 2003 PREMIO DEL CÍRCULO DE CRÍTICOS DE CHILE (cena kritiky) - "Mariana Pineda"
  • 2003 PREMIO NACIONAL DE DANZA (v kategorii Interpretace) - "Mariana Pineda"
  • 2004 PREMIO AL MEJOR ESPECTACULO DE DANZA (udělována publikem divadla Metropol de Tarragona za nejlepší taneční vystoupení) - "Mariana Pineda"
  • 2004 PREMIO MICRÓFONO DE ORO (udělována Asociación Española de Radio y Televisión)
  • 2004 MEDALLA DE ORO DE ANDALUCÍA
  • 2005 CORAZÓN DE ORO (udělována Fundación Española del Corazón)

Jiné aktivity Sary Baras

  • Film a televize
    • 1997 účinkovala ve filmu "Flamenco Women" (režie Mike Figgis)
    • od října 1998 uváděla několikadílný pořad španělské televize "Algo Más que Flamenco"
    • pětiminutový taneční výstup ve filmu "Misión Imposible II" (natáčení v červenci 1999 v Patio de la Casa Pilatos v Seville; s Tomem Cruisem v hlavní roli, režie John Woo)
    • 2004 ve filmu Escuela de Seducción režiséra Javiera Balaguera (s Victoria Abril v hlavní roli)
    • 2005 účinkuje ve filmu Carlose Saury Ibería s vlastní choreografií "El Albaicín" a "Asturias" vzniklé ve spolupráci s Josém Serrano.
  • Móda
    • 1998 na Týdnu módy v Londýně předváděla model z kolekce návrhářky Amaya Arzuagy
    • 1998 na módní show Pasarela Cibeles a Exposición Universal v Lisabonu předváděla kolekci Francis Montesinos
    • 1999 choreografie a přehlídka kolekce Triumph v Teatrizu
    • 1999 portrét v katalogu bižuterie Cartier
  • Reklama
    • 2002 Imagen de Turismo de Andalucía
    • 2002 se podílí na reklamní kampani pro prevenci lesních požárů organizovanou Consejería de Medio Ambiente de la Junta de Andalucía (pro velký úspěch byla tato kampaň prodloužena na dva roky)
    • 2003 reklamní kampaň pro Magno s Libertem Rabalem a Fernandem Schwartzem
    • 2003 reklama pro Filodoro
    • 2003 její portrét byl vybrán na reklamní vánoční přání supermarketů El Corte Inglés
    • březen 2004 s Paco de Lucíou ve spotu Conmemoración del Centenario Cruzcampo

Spolupráce s dalšími umělci

  • 1997 tancovala s Rafaelem v různých pořadech španělské televize
  • 2000 se sopranistkou Isabel Rey a pianistkou Rosa Torres-Pardo na prvním Festival del Milenio v Palau de la Música v Barceloně
  • 2001 tancovala "El Corazón Partío" jako host na koncertě Alejandra Sanze v Estadio Vicente Calderón v Madridu, na závěr vystoupení "El alma al aire"
  • 2001 s Celia Cruz, Lucrecia a Paquito de Rivera na koncertě v Riviera v Madridu
  • 2001 se sopranistkou Ainhoa Arteta na druhém Festival del Milenio v divadle La Zarzuela v Madridu
  • 2003 účast na Gala de Entrega de los Premios Protagonistas, kde předávala cenu Julio Iglesiasi, a byla vyzvána Luisem del Olmo k tanci na závěrečném ceremoniálu
  • 2005 s fotografem Peter Mullerem vydává knihu fotografií "Sueños"

Diskografie

  • 2001 CD "JUANA LA LOCA (Vivir por amor)"
  • 2002 spolupráce na CD "El sorbo" (Javier Limón a Niño Josele)
  • 2002 spolupráce na CD "Entre Vareta y Canasta" (Diego el Cigala)
  • 2003 DVD "MARIANA PINEDA" (natáčeno v divadle Calderón v Madridu)
  • 2005 spolupráce na CD "Sin Tanto" kytaristy Jesúse de Rosaria
  • 2005 DVD "SUEÑOS" (natáčeno v Cádizu, v divadle Gran Teatro Falla)

Oficiální stránky: www.sarabaras.com

Lenka Staníčková, 29.1.2006


Verze pro tisk