Přiznám se, že jsem váhal, zda tenhle článek vůbec zveřejňovat. Když si spočítám kolik lidí má cvičební cajón z Iberiky a kolik z nich je asi kutilů... Na druhé straně cajón je jedním z mála hudebních nástrojů, kde máte šanci různých vylepšování, či dokonce vlastní stavby; například pan Inhoffen z Mundo Flamenco na letošní Iberice prodával cajón (výrobek jeho kamaráda), který měl uvnitř napružené bambusové špejle tlačící na ozvučnou desku - mělo to docela pěkný a specifický zvuk. Snad tedy může být i tenhle článek pro někoho inspirací.

Takže o co jde: cvičební cajón z Iberiky je prostá překližková bedna, s rozměry cajónu, včetně bassreflexového otvoru vzadu. Překližka vpředu je dostatečně tenká, aby poskytovala poměrně dobrý zvuk v basech. Co ale chybí, jsou "vnitřnosti", které dodávají cajónu činelový zvuk při úderu na rohy. Většina cajónů to má řešeno strunami, které se zevnitř dotýkají přední desky a při úderu specificky drnčí. Občas pak mají cajóny uvnitř i svazek rolniček.

Cajón z Iberiky naštěstí není úplně slepený; přední desku lze odšroubovat. A mě se doma válely staré kytarové struny a jedna kytarová mechanika, takže jsem se rozhodl vyzkoušet, co se stane, když se pokusím svůj cajón z Iberiky doplnit o struny. Prozradím dopředu, že výsledek vůbec není špatný - samozřejmě se nevyrovná zvuku profesinálního cajónu, ale rozhodně teď zní podstatně lépe, a to za cenu několika hodin práce.

Na to, aby struny správně drnčely, musí existovat možnost nastavit jejich napnutí. Protože se to nedělá často, jsou na to u cajónů obvykle obyčejné šrouby, které se dotahují imbusovým klíčem. Ale já měl doma již zmíněnou mechaniku, kterou jsem kdysi vymontoval z kytary, takže jsem na napínání použil ji - což je vlastně poněkud luxusní řešení, ale pro mě méně pracné. Detail vidíte na následujícím obrázku. Nehleďte prosím na dílenské zpracování - já jsem se s tím moc nepáral, abych neztrácel moc času. Použil jsem smrkové dřevo (které jsem měl po ruce), což se na to moc nehodí; původně byly struny omotané kolem (viz zářezy dole), ale struny se do dřeva zadíraly a nešly ladit, takže jsem tam nakonec musel přidat ještě kytarové pražce. Pokud byste tedy chtěli dělat něco podobného, asi by bylo lépe si opatřit tvrdší dřevo, například z bukového práhu. Jinak ta kytarová mechanika je háklivá na přesnost vyvrtání děr; tady jsem se svým přístupem "rychle a nepřesně" dost narazil.

Celá tato část je přišroubovaná zespoda silnými vruty. Z hlediska přesnosti je nejdůležitější, aby struny doléhaly na přední desku a ta přitom nebyla vyboulená.

To, aby struny přiléhaly k desce, je nahoře ještě důležitější, než dole. Zvolil jsem řešení, které vidíte na následujícím obrázku - struny jsou na trámku vzadu uchyceny na vrutu a svým tahem se snaží vyklopit trámek ven - trámek je vložen do úchytů tvaru L s určitou vůlí a sám o sobě není nijak přišroubován. Tím, jak se jej struny snaží vykopit ven, je přitlačován na přední desku, takže je zajištěno, že struny jsou v dobrém kontaktu s přední deskou.

Jak to vypadá celé vidíte na následujícím snímku. Všimněte si také přilepení výztuhy na zadní desku - zadní deska je také z tenké překližky, neměla by však rezonovat v nižších tónech. Zadní otvor bylo potřebné zvětšit na průměr 12 cm - jednak z praktického důvodu (aby tam šla prostrčit ruka kvůli ladění), jednak proto, že jsem tento rozměr odkoukal z jiných cajónů.

Jako struny jsem použil kytarové struny E a A (tj. ty nejsilnější). Ty moje byly nylonové, omotané kovem, možná by se tady dalo experimentovat a zkusit třeba celokovové, ale já prostě použil to, co se mi válelo doma v šuplíku. Jsou-li struny volné po celé délce, vede to k nepříjemnému drnčení, proto je třeba mít možnost je utlumit - za tímto účelem jsem nalepil sekundovým lepidlem na přední stěnu zevnitř suché zipy - a to po čtvrtinách délky - viz další obrázek. Po smontování cajónu jsem pak struny přemostil protějšky suchých zipů. Suché zipy nechávají struně trochu volnosti, takže drnčení ve vyšších tónech tolik neomezí.

A to je celé. Struny se napnou a případně utlumí tak, aby drnčení bylo co nejpříjemnějsí, a je to. Když už jsme u toho kutilství, víte, že některé levné čínské kytary, co se prodávají v Tescu, Lidlu a podobných hypermarketech, mívají docela slušně flamenkový zvuk? Zejména ty nejlevnější, kde se šetří dřevem (poznáte podle váhy), takže kytara má rychlý dozvuk a rozhodně flamenkovější zvuk, než podstatně dražší klasické kytary nejnižší kategorie z renomovaných obchodů. Ovšem musíte být trochu kutil a opravit si drobné nedodělky, jako vylezlý pražec nebo nevhodně vysoká kobylka :-).

Zdeněk Martínek, 21.12.2008

Verze pro tisk