Rozhovor s Cristinou Hoyos
Kalendáře
Kytaristé
Zpěváci a zpěvačky
Skupiny
Tanečníci a tanečnice
Kytara a cajón
Diskuse

 

Rozhovor s Cristinou Hoyos

Narodila jste se v Andalusii, kolébce flamenka, nicméně co bylo hlavním impulsem, že jste začala tancovat flamenco? Přeci jen ne každý Španěl ho tancuje. Bylo pro vás opravdu tím rozhodujícím místo narození?

Tancuji flamenco, protože jsem se v Andalusii narodila. Jsem si ale jistá, že i kdybych se narodila v jiné zemi, tancovala bych také. Možná klasiku, folklór, moderní tance...kdo ví. Je to ale něco, bez čeho se v mém životě prostě neobejdu.

Ve kterém věku jste se rozhodla stát se profesionální flamenkovou tanečnicí? Byla jste o tom plně přesvědčena, šla jste zatím přímo nebo jste tomu nechala volný průběh a profesionální kariéra z toho tak nějak vyplynula sama?

Už v deseti letech jsem každý víkend účinkovala v sevillském divadle San Fernando, v programu, který se jmenoval "Galas Juveniles". Ve dvanácti letech, kromě samotného tancování, jsem sestavovala choreografie a učila tancovat mladší děti. A už v tomto věku mi bylo jasné, že tohle byla ta první a hlavní věc, které se chci věnovat. Za prvé, protože jsem si při tanci užívala jako nikdy v životě a za druhé, protože to byl způsob, jak vyjít z bídy.

Nelákal vás časem jiný tanec?

Přirozeně, že ano. A tím, že mám i tak ohebné, pružné tělo, myslím, že bych se i v jiné disciplíně cítila šťastná, ale měla jsem to velké štěstí, že jsem se narodila v Seville a v životě začala dělat právě flamenco.

Jaké období bylo pro vás nejtěžší?

Asi nejtěžší pro mě bylo, když jsem se sama vydala do Madridu, bez peněz, bez práce, bez rodiny...abych si našla nějakou práci a mohla se učit více, jelikož Sevilla mě v tomhle směru nechala nevyzrálou. Bylo to opravdu tvrdé období, kdy jsem snažila od svých lektorů naučit maximum a zároveň když jsem viděla vystupovat ostatní vrstevníky; ale i přes ten hlad a špatné chvíle...dívám se na toto období jako na hezkou vzpomínku.

Jaká palos tancujete nejraději a čím vás okouzlují?

Já se cítím spokojená stejně jak při tanci veselých palos, jako Alegrías‚ Bulerías...,tak i při těch smutných, jako Taranto nebo Seguirilla a další. V mých vystoupeních jsem se vždy snažila styly vyvažovat a vytvářet tak celek, ve kterém by si publikum "užilo" stejně radosti jak smutku. Každý z flamenkových stylů vyžaduje jinou interpretaci, jiné pocity, jiný výraz...a proto je naše umění tak velké.

Vím, že také sestavujete choreografie, což určitě nedělají všichni tanečníci. Jakým způsobem je vytváříte? Napadají vás nejprve různé kombinace dupů a pak si necháváte složit hudbu nebo potřebujete nejprve slyšet tu hudbu?

Záleží na každé choreografii zvlášť. Avšak první je mít vůbec jasnou představu o celém vystoupení, které chceš vytvořit. Navíc to není stejné pro vystoupení již s nějakým daným tématem, scénářem, a pro vystoupení bez konkrétního námětu. U některých začínám od tance, u jiných zas potřebuji předem slyšet hudbu, avšak celé vystoupení mě vrtá hlavou vždycky dlouho předtím než pro něj začnu sestavovat jednotlivé choreografie.

Pokud byste se nestala profesionální flamenkovou tanečnicí, kým byste byla dnes? Jaké povolání byste si vybrala?

Kdybych se nestala flamenkovou tanečnicí, pravděpodobně bych byla tou jinou tanečnicí. A jelikož jsem i takový "snílek", vždycky se mi líbil zpěv, psaní nebo skládání básní...

Jste jednou z hlavních představitelek třech slavných flamenkových filmů Carlose Saury - Bodas de sangre, El amor brujo a Carmen. Na který z nich nejraději vzpomínáte a proč?

Můj nejoblíbenější je Bodas de sangre (přel. Krvavá svatba), protože byl první... Kromě jiného hodně vzpomínám na to, s jakými iluzemi jsme film dělali... na odezvy, které měl... A navíc si myslím, že je to i jedna z nejlepších choreografií španělského tance vůbec.

Často si pouštím jednu krásnou scénu z filmu Carmen, ve které jste nechala Carmen - Lauru del Sol - vystoupit dopředu a "nazlobeně" jí ukazujete, jak má správně pohybovat pažemi. Při této scéně mě vždycky napadne, jestli jste se tak vžila do role "naštvané, že nemůžete hrát Carmen" nebo vás to ve skutečnosti v koutku duše opravdu trošku mrzelo? Je to ta scéna před tím, než si vás Antonio Gades k sobě zavolal a prosil vás, ať se Carmen věnujete, ať jí něco naučíte...Pamatujete si?

Jak by ne. Dodnes ji vidím stále před očima, protože mimo jiné právě díky této konkrétní scéně jsem dostala cenu pro nejlepší herečku od Asociación de Escritores Cinematográficos, která byla takovým "zárodkem" dnešních filmových cen Goya.

Samozřejmě, že už měla nějaký scénář, napsané věty, ale byly podložené skutečností...To, co se přihodilo je, že já už měla tu jistotu, že to budu já, kdo bude představovat Carmen v divadle. A jestli mi dáš i teď vybrat mezi filmem a divadlem, stále vítězí to druhé. Kontakt s publikem se totiž nemůže s ničím srovnávat.

Tancovat a vyučovat tanec jsou dvě rozdílné věci. Která palos tedy nejraději vyučujete?

Víc než palos nebo jiné styly se mi líbí vyučovat estetiku a etiku tance. To, co nás naučili ti nejstarší mistři a co se nesmí zapomenout.

Mnoho lidí dělá svou práci i s velkou nechutí, takže se vás klidně zeptám: Baví vás učit? S úsměvem: Jaká jste tanečnice, to můžeme posoudit z filmů. Bohužel ale neznám žádnou z vašich studentek. Mohla byste se nám sama charakterizovat, jaká si myslíte, že jste učitelka? Jste přísná, zásadová, tolerantní...?

Já nejsem lektorka jako taková. Ani jsem jí zatím nikdy nebyla, neměla jsem čas...Učila jsem stále jen členy své skupiny, a nyní členy souboru Ballet Flamenco de Andalucía, který řídím od roku 2004. Nejsem nikdy přísná, i kdyby to byla má profese. Jsem ráda, když to tanečníci berou vážně. V každém případě, to, co se může zpozorovat na tanečnících, kteří někdy prošli mou skupinou, je zvláštní styl - střídmý, jen lehce přikrášlený, ale bez zbytečných výstředností a výrazných teatrálních efektů, pro které by publikum mělo tleskat za každou cenu.

Není možné se vás nezeptat i na Antonia Gadese. Stále o něm čtu jako o nejlepším tanečníkovi v historii flamenka. Pokud se nemýlím, byl vaším tanečním partnerem celých dvacet let...

Měla jsem velké štěstí, že jsem pracovala s tím nejlepším. Musela jsem hodně studovat a být stále velmi soustředěná, abych zůstala na jeho úrovni. Po jeho boku jsem se naučila strašně moc. Nejen o tanci a choreografiích, ale také o světlech, zvuku, divadle...Tancovat, cestovat s ním a poslouchat ho...to byly moje nejlepší studijní léta.

Ovlivnil vaše taneční umění výrazným způsobem nebo jste si i po jeho boku "stále šla svou cestou"? Dalo se mu vůbec v něčem odporovat nebo byl opravdu taková velká autorita?

Gadesův styl, ve skutečnosti, velmi ovlivnil můj způsob pohledu na divadlo a opravdu byl tak velkou autoritou. Já byla...jak bych to jen vysvětlila...možná více flamenková - nesmíme zapomenout, že on nebyl Andalusan - a myslím, že i já jsem přispěla svou troškou do mlýna ve prospěch celého souboru.


Cristina se svým mužem a Tina Panadero

V zemi, kde se nekonají flamenkové festivaly, není možnost soutěžit, tudíž získávat ceny, není z tohoto hlediska žádné "zázemí", ani odborníci, kteří by toto umění mohli posoudit...jak neznalé publikum může poznat, že ten či onen tanečník je ve flamenku opravdu dobrý?

Vidět nějaké vystoupení, vidět někoho tancovat, to je asi jako dívat se na nějaký obraz...Není potřeba rozumět malířství ani být odborníkem, buď to vycítíš nebo ne...

Co konkrétně pro vás znamenají ceny, které jste získala?

Pokud jde o ceny, mně osobně se obzvlášť líbí. Už jen proto, že z nich také poznáte, že vás lidé mají rádi, že milují vaší práci, ale samozřejmě nejsou nepostradatelné; já jich mám dost, a na všechny se dívám stejnou měrou, jako na zvláštní upomínku. Jak na ty malé, tak na ty velké.

Českým dívkám stále chybí při tanci ten správný "španělský" výraz. Podle mého názoru je to právě jeden z důležitých prvků charakterizující flamenco. Tím, čím se i odlišuje od ostatních tanců. Bohužel u nás se zatím tanečnice s tímto "flamenkovým" výrazem dají počítat na prstech jedné ruky. Když vynechám dupy a pohyby paží, totéž se dá říct o současných studentkách...Můžete nám tedy něco poradit? Existuje vůbec na to nějaká rada? S úsměvem: Hlavně nám, prosím, neříkejte, že nejlepší by bylo rovnou se provdat za nějakého Španěla nebo se přestěhovat do Andalusie.

Dobře tancovat flamenco může i cizinec...ale domnívám se, že alespoň nějaký ten "krůček" po Andalusii je nevyhnutelný...Mělo by se přivonět k jejím květinám, poslouchat hudbu, vmíchat se mezi lidi, vidět na vlastní oči, odkud tato kultura pochází...To je něco, co se nedá naučit z knih, to se musí zažít...

Navíc, jsou lidé, kteří se domnívají, že tanec flamenco je jen nějaký sled kroků či co...ale ne...Je to podstatně mnohem víc. A jestli jim chybí tohle duende, tahle duše a jsou tam jen ty kroky, byť by vypadaly flamenkově, pak jim ale chybí to nejdůležitější.

Můžete nám uvést pár jmen současných nejlepších tanečníků? Mohl by se některý z tanečníků považovat též za "nástupce" Antonia Gadese?

V této chvíli se domnívám, že se dosud žádný Gadesův nástupce ještě nenarodil ...V současné době je zde samozřejmě spousta tanečníků, co tancují velmi dobře. V Ballet Flamenco de Andalucía mě například okouzluje jeho první tanečník, El Junco, který je hotovým umělcem. A naštěstí je zde široká základna mladých lidí, kteří to dělají velice dobře.

Jaký máte názor na spojování tzv. flamenco puro s moderními prvky či jinými styly?

Takové kombinace nejsou špatné, ale měly by to být pořád jen dobré "fúze" a ne nějaké "konfúze". V každém případě, pokud se flamenco kombinuje s jinými tanečními styly, musí se VŽDY zachovat pravá tvář flamenka a nemást tím publikum.

V České republice zatím nemáme takový přehled o tom, co se děje ve světě flamenka. Nicméně se domnívám, že vždycky platilo a stále platí, že Španělé byli a jsou ve flamenku jednoznačně nejlepší. Potvrdíte mi můj názor?

Ve flamenku, a nemyslím si ani, že by to bylo nějak "politicky nesprávné", ti nejlepší opravdu pocházejí od nás... Odmalička vidí všechny ty pohyby, "ochutnávají" Andalusii, slyší hudbu, velice brzy tak do těla dostávají ten správný rytmus... Zkrátka, je zde vůbec spousta dalších faktorů na rozdíl od klasického tance, a nejen ta technika.


Foto: Cesar Lucas

A na závěr: Mezi nejzajímavější novinky ve vaší kariéře patří založení flamenkového muzea v Seville, které bylo zpřístupněno veřejnosti 1.dubna 2006. Já, a myslím, že i spousta dalších Čechů nebude mít možnost muzeum osobně navštívit. Můžete nám ho ve stručnosti popsat? Jak je asi velké, kolik místností, co si pod tím můžeme představit a co všechno v něm můžeme najít?

Muzeum, kromě jako takového, považujeme i za místo setkání, protože do Sevilly přijíždí spousta lidí na kurzy a když jim skončí, neví kam jít ve volném čase. A navíc i samotné muzeum má svou taneční školu se dvěma velkými a krásnými sály. Celá budova je o rozloze asi 1500 m2 ve třech podlažích. V prvním se nachází "srdce" muzea. Velmi interaktivní a didaktické, ve kterém se zábavnou formou můžete o našem umění dozvědět velmi mnoho. Je zde vidět hodně promyšlené, tvůrčí práce, a navíc s velmi vyspělou technologií, kostýmy, kastanětami a dalšími předměty (s obrazovkou a hrou světel), které už samy na první pohled vyprávějí o historii. Pro muzeum byly sestaveny i speciální choreografie na osmimetrovou obrazovku, s osvětlením od jednoho z nejvýznamnějších techniků ve Španělsku, Javiera Aguirresarobe. Taktéž hudbu speciálně pro muzeum složili Manolo Sanlúcar, Pedro Sierra a Gualberto García. Patio se může proměnit v malé divadlo, s hydraulickou scénou, v pozadí s oponou i divadelními světly.

Vemte si, že ve dne je to sevillské patio a v noci sál pro vystoupení, po technické stránce velmi vybavený. V současné době tu máme 3 nové expozice. Jedna je věnována tanečníkovi a výtvarníkovi Vicentovi Escudero, druhá Sophii Mülehmburg a další výtvarníkovi Miguelovi Alcalá. Muzeum nejenže vystavuje množství předmětů, ale také samo produkuje. Spoluvydali jsme různé knihy, mezi kterými je např. nové vydání "Luces y Sombras del Flamenco" s fotografiemi Colita a texty spisovatele Caballero Bonalda. Nyní připravujeme knižní trilogii o tanci, kytaře a zpěvu pro děti, ve spolupráci s Paco de Lucíou a Josém Mercé. Zkrátka, dělá se zde spousta věcí proto, aby Museo del Baile Flamenco bylo takovým střediskem informací v Seville pro milovníky našeho umění.

PS: Co největší poděkování posílám do Španělska velice laskavé Cristině Hoyos za poskytnuté odpovědi a její milé neteři Tině Panadero za zprostředkování rozhovoru, upřesnění některých údajů v biografii a zaslání fotografií z rodinného archívu exkluzivně pro flamenco.cz.

Viz též:
- Biografie Cristiny Hoyos
- Oficiální stránky: www.cristina-hoyos.com
- Muzeum tance flamenka



Verze pro tisk