La Paquera de Jerez

La Paquera de Jerez je jednou z největších a nejvýznamnějších zpěvaček, které flamenku dalo město Jerez de la Frontera.

Již od počátku profesionální kariéry bylo všem zcela jasné, že La Paquera byla předurčena stát se jednou ze zpěvaček píšících historii. La Paqueru nazývají jerezským cyklónem, epopejí či autentickým mýtem. La Paquera de Jerez patří k nezapomenutelným legendám flamenkového zpěvu.

Mocný hlas, vitalita, hloubka, upřímnost a schopnost komunikace byly rozhodujícími faktory, jimiž vždy fascinovala a dojímala publikum. Její zpěv se vyznačoval skutečně enormní silou a zvláštními modulacemi, obohacujícími cantes, její způsob interpretace bulerías byl vskutku nenapodobitelný. Ačkoliv u této zpěvačky nadmíru vyzdvihují umění v bulerías a fandangos, La Paquera se stala mistryní ve všech hlavních stylech a zároveň nepřekonatelnou v coplas.

La Paquera de Jerez, vlastním jménem Francisca Méndez Garrido, se narodila 20. května roku 1934 v Jerez de la Frontera (Cádiz), v ulici Cerrofuerte, jako dcera otce cikánského a matky necikánského původu – otec rybář, Antonio Méndez Heredia a matka žena v domácnosti, Francisca Garrido González.

Vyrůstala v chudé a rozsáhlé rodině s pěveckou tradicí, Los Méndez; v uměleckém klanu usazeném v populární flamenkové jerezské čtvrti San Miguel, známé také jako La Plazuela. Neteř zpěváků El Pili a El Eduardo, sestra Alonsa Méndez a Margari Méndez, a teta zpěvaček Paca a Manuela (známých pod uměleckým jménem Las Paqueras), zpívala již v sedmnácti letech před publikem, a to především na rodinných a přátelských fiestách v rodném městě, kde si získala ihned velkou popularitu. Ta se ještě zvýšila, když na počátku padesátých let nahrála své první album.

Její následná profesionální kariéra se rozvíjela hlavně v tablaos a v divadelních formacích, v nichž byla stále jednou z hlavních postav. A v následující době rozmachu festivalů, patřila k nejžádanějším účinkujícím. Během své umělecké dráhy vystupovala na scénách nejslavnějších madridských a sevillských tablaos, ačkoliv od šedesátých let soustředila svá účinkování hlavně na andaluské festivaly a recitály ve flamenkových peñas.

Vysoký vzestup zaznamenává v roce 1957, kdy debutuje v madridském tablao El Corral de la Morería. V roce 1959 již jako slavná umělkyně účinkuje ve svém prvním vystoupení s názvem España por bulerías, se kterým procestuje celou zemi, a v následujícím roce, tj. 1960, ve vystoupení Arte español po boku tanečníka El Farruco a zpěváků Juanito Maravillas a El Chocolate.

Stejného roku dosahuje velkého úspěchu také v madridském York Club. Následně vystupuje ještě s dalšími umělci v představení Alegrías de Andalucía, prezentovaném v madridském Teatro Cómico, a dále v různých obměnách představení Así se canta en Jerez, v němž figurují také Juanito Osuna, Félix de Utrera a Pepín Cabrales, a jež je prezentováno v mnoha španělských městech.

V roce 1961 se představuje v Circo Price ve vystoupení Carrusel de canciones a v příštím roce v madridském tablao Torres Bermejas a v představení Ronda de canciones, které je uvedeno jak v Madridu, tak na turné po celém Španělsku.

V roce 1963 je angažována pro madridské tablao Las Brujas a v roce 1964 je vyhlášena deníkem Pueblo nejpopulárnější osobností.

Pokračuje ve svých turné po celém Španělsku s různými vystoupeními a také účinkuje v několika evropských zemích. V roce 1965 je jednou z hlavních účinkujících, ještě spolu s Rafaelem Farinou, ve vystoupeních Bronce y solera a Embrujo y tronío. V roce 1968 debutuje v sevillském tablao Los Gallos, do kterého se vrací i v roce následujícím.

V roce 1972 se představuje v madridském Los Canasteros a v roce 1976 v sevillské La Trocha. O dva roky později realizuje další turné s Rafaelem Farinou a s představením Embrujo y tronío.

Hlas La Paquery se stal v oné době také absolutní hvězdou rozhlasů, a to nejen v programech zaměřených na flamenco. Stejně tak byla tato zpěvačka žádána do značného množství kinematografických produkcí šedesátých let.

Po vydání nahrávky Maldigo tus ojos verdes, roku 1975, už její sláva jen stoupá strmě vzhůru. A La Paquera se stává divou na prknech nejlepších divadel. Na úrovni své třídy, tj. té nejvyšší, pokud jde o flamenková cantes, La Paquera dokázala spojit své schopnosti a proměnit „poflamenkované písně“ (v tomto případě je řeč o tzv. coplas) v populární hity, jako například již zmíněná emblematická Maldigo tus ojos verdes. Nicméně pro svůj flamenkový zpěv vstoupila do historie jako velice silná představitelka cantes por bulerías.

Za zmínku například stojí její účast na Bienal de Sevilla roku 1984 či na III. ročníku Cumbre Flamenca v Madridu roku 1986, kde vystupovala s dalšími členy své rodiny (jak s těmi zkušenými, jako např. Dolores, Eduardo a Alfonso Méndez, Pili, Luisa la Torrán, tak i s mladší generací, jako byli např. Margarita, Antonio Joselito, Manuela, José, Milagros, Paco, Alonso, Paqui...) A v roce 2002 se poprvé představila i v Japonsku.

Je držitelkou mnoha cen a vyznamenání za zásluhy ve své umělecké kariéře, z nichž si připomeňme např. cenu Niña de los Peines, kterou obdržela na Concurso Nacional de Arte Flamenco v Córdobě v roku 1971, a také Copa de Jerez, udělovanou Cátedra de Flamencología. El Ayuntamiento de Jerez de la Frontera ji jmenovalo Hija Predilecta de la Ciudad s prohlášením, že zamýšleli věnovat jí tento titul ještě za života, ale bohužel se předání nemohlo uskutečnit pro náhlou a nečekanou zpěvaččinu smrt. V té době očekávala také převzetí Medalla de oro de las Bellas Artes z rukou krále Juana Carlose I., stejně tak jako v Seville převzetí ceny Compás del Cante.

Široký repertoár La Paquery de Jerez částečně mapuje její velmi rozsáhlá diskografie,, kterou zrealizovala zejména s kytaristy Manuelem a Juanem Morao, Juanitem Serrano, Manolo Sanlúcarem, Marotem a Parrillou de Jerez. S posledně jmenovaným pak tvořila v historii flamenka na počátku třetího milenia nezapomenutelné duo: ona vestoje zpívajíc por bulerías na plné plíce a on s jednou nohou položenou na židli a s kytarou ve vertikální poloze.

Je třeba připomenout, že Carlos Saura si vybral La Paqueru hned na úvod filmu Flamenco, jenž představuje historickou sekvenci, vypovídající o její kolosální umělecké velikosti, s jejím tolik typickým a vlastním nástupem “alialialialiii andaaaa”. Právě v bulerías se projevovaly v celém svém rozsahu pěvecké kapacity a originalita této umělkyně. Z dalších filmů se objevila např. v Los duendes de Andalucía (1964) Any Mariscal či v novějším Vengo (2000) Toniho Gatlifa, v jehož hlavní roli hrál tanečník Antonio Canales.

Tato umělkyně byla opěvována mnohými kritiky a odborníky, z nichž například:

Juan Luis Manfredi: «Ona je královnou compásu bulerías svého kraje. Jako jedna z mála umělkyň i umělců vůbec disponuje přesnou metrikou a přesným compásem. Výjimečná svými schopnostmi. Francisca Méndez Garrido umí v písních nalézt to nejtěžší a zvětšit to a rozšířit do ještě těžšího. Zcela zůstává v Caracolově linii, s níž není ani trochu v rozporu, a zpívá s jedinečnou energií. La Paquera evidentně vnesla do zpěvu jinou formu vyjádření, cítění a prezentace. Od svého vpádu do světa hudebních nosičů se stala autentickou vlajkou těch nejlepších jerezských cantes. Bez diskuze je přední postavou, která po sobě zanechává do budoucnosti úžasné dědictví.»

Juan de la Plata: «Je to La Paquera, komu se daří interpretovat bulerías a fandangos se svým osobním stylem a excelentními schopnostmi, vnášejíc jim čistou cikánskou příchuť. Její jerezský hlas si pohrává s melodickými popěvky překvapujícím a bravurním způsobem.»

Edgar Neville: «Zpívá bulerías s cikánským pláčem, chvěním a sténáním, jež dovede pouze jejich rasa; s oním žalem a emocemi, které jsou spojeny s flamenkovým tradičním zpěvem a které mu dodávají onu hloubku.»

Manuel Ríos Ruiz: «Od dob zpěváka El Gloria jsme zde neslyšeli takový význačný hlas festero ani takto sugestivní. La Paquera de Jerez je přírodním úkazem – výhonkem rašícím z kmene zpěvu na přelomu století. Její echo nás nechává přibitými jako kůl v plotě, má nepopsatelný velmi flamenkový a nenapodobitelný souzvuk, je jedinečná v každém nástupu, terciu i remate.»

Legendární La Paquera de Jerez zemřela na následky žilní trombózy dne 26. dubna 2004 ve svém rodném městě, Jerez de la Frontera, v místě, kde začala v útlém mládí svou uměleckou dráhu.

Zvukové a video ukázky

La Paquera de Jerez

Un recuerdo



Verze pro tisk