Rafaela Carrasco

Tanečnice a choreografka Rafaela Carrasco, narozena v roce 1972 v Seville (Španělsko), patří k nejvýznačnějším představitelkám avantgardního flamenka. Sevillská tanečnice je jednou z těch tzv. věčně nespokojených, které chtějí víc a stále experimentují.

„...jsem neklidná, vždycky, když něco dělám, už jsem myšlenkami úplně někde jinde. Je to dobré, ale občas dost na obtíž, protože nikdy nežiješ skutečně v přítomnosti, jsi pořád někde v zítřku...”

Začala tancovat v šesti letech, samozřejmě s typickými sevillanas. Až do svých sedmnácti let studovala klasický španělský tanec na škole Matilde Coral, jedné z nejuznávanějších flamenkových osobností. Krátce nato se představuje u tanečníka Maria Maye, současníka již zemřelého Antonia Gadése, hlavního protagonisty slavných flamenkových filmů Carlose Saury.  S Compañía de Mario Maya se prezentovala asi šest let. Téměř na stejnou dobu se stala i členkou Compañía Andaluza de Danza,  pod vedením tohoto granadského tanečníka, choreografa a jednoho z představitelů filmu Flamenco.

„Zkušenost nemění tvůj tanec, mění tě uvnitř. A to musí být vidět  zvenčí.”

Učila se a zdokonalovala svůj taneční projev u mnoha profesorů a v různých disciplínách. Studovala klasický tanec u Josého Palaciose, Rosy Naranjo a Josého Morena; španělský stylový tanec u Any Maríi Bueno, Merche Esmeraldy a Goyo Montery; regionální u Pedra Azorína a Juanjo Linarese; moderní u Teresy Nieto a flamenco pak u renomovaných profesorů: La Toná, Manolo Marín, Manolete, El Güito, Milagros Menjíbar, Rafael el Negro a El Mimbre. Všech získaných znalostí využívá při vlastní práci lektorky od roku 1996 v tanečních studiích jako jsou Amor de Dios, na Festival de Jerez nebo  Centro Flamenco de Estudios Escénicos v Granadě.

Ve třiadvaceti letech se přestěhovala do Madridu  „...abych se začala formovat jako sólistka, abych mohla studovat, pracovat s novými  lidmi a hlavně poznat sama sebe, svůj výraz, svůj styl.”

V roce 1996 spolupracovala s Compañía de Belén Maya; vrátila se k Mario Mayovi jako sólistka, spolu s Belén Maya, Israelem Galvánem a Rafaelem Campallo; tancovala po boku Javiera Baróna jako host v El pájaro negro a s Adriánem Galiou v Pensando Flamenco. Také se představila v cyklu Cumbre Flamenca ve vystoupení Hasta aquí hemos llegado. Pod vedením Cristiny Hoyos tancovala v představení Nuevas Generaciones. Dále pracovala například s Rafaelem Amargo jako host  v choreografii Amargo, které v roce 2000 získalo ocenění za nejlepší taneční vystoupení; s Ricardem Franco jako první tanečnice v  De sol a luna; v únoru 2001 účinkovala s Cristóbalem Reyesem a Lolou Greco v Pura Pasión slavného tanečníka Joaquína Cortése.

Již v květnu 2001 účinkuje v cyklu představeních nazvaném Flamenco viene del Sur v sevillském divadle Central; v březnu 2002 na festivalu v Jerezu spolu s Manuelem Reyes; v září 2002 na Bienal de Sevilla s vystoupením Orestes en Lisboa a v dubnu 2003  na XIV. Gala del Día Internacional de la Danza, ve kterém představuje báseň Miguela Hernándeze v choreografii pod stejným názvem Desde que el alba quiso ser alba.

V roce 2002 „...jsem se rozhodla založit vlastní skupinu, z nutnosti. Přišla chvíle, kdy se chceš rozvíjet a potřebuješ jít dál, vymýšlet vlastní choreografie, moci řídit více lidí, experimentovat...”

Její první práce A cinco získala hned několik ocenění na XI Certamen Coreográfico de Danza Española y Flamenco v Madridu: za nejlepší choreografii, za nejlepší originální hudební kompozici a jeden z členů souboru, Daniel Doña, i cenu pro nejlepšího tanečníka.

V březnu 2003 na festivalu v Jerezu mělo premiéru její první kompletní vystoupení La música del cuerpo a poté Una mirada del flamenco.  Od této doby, mezi působením na Bienal de Sevilla a Madrid en Danza, se její skupina prezentuje také na mnoha dalších festivalech mezinárodní úrovně.

Rafaela Carrasco se vrací na Festival de Jerez v únoru 2004 jako host nové skupiny Maria Maye v premiéře choreografie Un, dos, tres, faaa.... O pár týdnů později se představuje s Belén Mayou na premiéře pod názvem Fuera de los límites, opět v divadle Central v Seville. Mezitím např. sestavila i choreografii Los caminos de Lorca  pro Centro Andaluz de Danza, poprvé uvedenou na Bienal de Sevilla 2004.

„...flamenco je fantastické, velmi obohacující, a zároveň velmi bohaté a otevřené...”