Curro Lucena

Francisco de Paula Luna Navarro, španělský flamenkový zpěvák známý pod uměleckým jménem Curro Lucena, se narodil 1. září 1950 ve městě Lucena (Córdoba).

Curro Lucena je nejváženějším a nejvíce oceňovaným zpěvákem svého rodného města Luceny; patří k vynikajícím představitelům necikánského původu (payos) tradičního flamenkového zpěvu a reprezentantům córdobského kraje. A již delší dobu se může říct také Rondy, kam se přestěhoval na jaře roku 1974 a kde žije dodnes.

Curro Lucena, sužován od narození tělesným postižením, kvůli kterému je nucen používat hůl, se do osmnáctého roku živil jako švec. Za pomoci svého dědy se mu podařilo ve svém rodném městě zřídit malou obuvnickou dílnu. Věnoval se stejnému řemeslu, které příležitostně vykonávali i velcí zpěváci jako například Don Antonio Chacón, Enrique Morente či José Menese.

V dílně však nesetrval moc dlouho, jelikož byl skutečně velkým milovníkem flamenkového zpěvu, kterému se věnoval už od svých osmi let. S profesionálním zpěvem pak začal ve svých osmnácti letech a ve dvaceti letech se vydal do španělského hlavního města. Do flamenkového prostředí oné epochy, kam se začlenil do dnes již neexistujícího tablao Las Cuevas de Nemesio. V Las Cuevas sdílel scénu s dalšími pěveckými osobnostmi jako např. Paco Toronjo, který je považován za jednoho z nejlepších představitelů cantes fandangos, s La Susi, La Marelu...atd.

Pro zpěváka to byla velmi těžká léta a jak sám vyprávěl, kolikrát musel dávat do zástavy i zlatou medaili, kterou vyhrál na jedné z pěveckých soutěží, aby si mohl zaplatit bydlení v penziónu. Časem si však v Madridu udělal své jméno a následně pracoval také v tablao Zambra, kde se střídal s umělci jako například Juan Varea, Rafael Romero "El Gallina", Pepe "El Culata", Rosa Durán, Miguel Vargas, Perico el del Lunar, Andrés Heredia a s dalšími oné epochy.

Poté v letech 1970 až 1973 pořádal recitály nejen na všech madridských univerzitních kolejích, ale i v nejznámějších kulturních centrech té doby; na scénách jakými byly např. El Ateneo, club Urbi, La Casa de Córdoba, La Casa de Asturias...atd. Účinkoval také v divadelní hře Federika Garcíi Lorky „La Casa de Bernarda Alba" na Univerzitě v Salamance a v Tívoli ve Valladolidu. Ve stejné době, mezi lety 1971 a 1973, účinkoval na různých fiestách se svými přáteli zpěváky Pepe el de la Matrona a Enrique Morente. V červnu 1973 účinkoval s velkým úspěchem v madridském Teatro Español na festivalu, který organizovala Cátedra de Flamencología de Jerez.

V období od října 1973 do dubna 1974 zrealizoval turné po velkých městech Japonska. V roku 1975 pak vystupoval spolu s kytaristou Juanem Carmonou "Habichuela" během letních kurzů na mezinárodní univerzitě Menéndez Pelayo v přístavním městě Santander. Tentýž rok uskutečnil svůj pěvecký recitál na francouzské Université de Langue Hispano-Portuguesa v Tours, a do Francie se vrátil účinkovat ještě v roce 1986, a to ve městě Tarbes v rámci Mezinárodního festivalu kytary spolu s umělci El Veneno, Nano de Jerez, Chaquetón, Rosa Durán, Perico el del Lunar a Manolo Franco.

V září 1986 se zúčastnil IV. ročníku Bienal de Sevilla, ve dni věnovanému cantes de las minas, spolu s Antoniem Piñana, Gabrielem Moreno, Luisem de Córdoba, Encarnación Fernández, Fernandou Romero, Merengue de Córdoba a Antoniem Piñana Hijo. V březnu 1990 účinkoval v divadle Alcalá Palace spolu s Calixto Sánchezem, Pepe de Lucíou, Carmen Linares, José Mercé, Beni de Cádiz a Antonio Canalesem.

Během své kariéry obdržel za své umění samozřejmě mnoho cen, z nichž těmi nejdůležitějšími pro zpěváka jsou například: 1^o Premio Concurso para aficionados v Rute (Córdoba) v roce 1971; 1^o Premio Velón Flamenco v Luceně (Córdoba) v roce 1971; Premio al Cantaor más completo udělovanou Peña Flamenca Manuel Torre v Caracasu (Venezuela) v roce 1971; 1^o Premio por Malagueñas v Osuně (Sevilla) v roce 1972; Premio Absoluto udělovanou Peña Anillala Gitana y TES v Rondě v roce 1972; 1^o Premio por Malagueñas y Cantes de Levante v Mairena del Alcor (Sevilla) v roce 1972; 1^o Premio na Feria San Lucas v Jaénu v roce 1973; Premio de la Tertulia Flamenca de Ceuta a mejor Cante por Malagueñas v roce 1976; 1^o Premio por Malagueñas v La Unión (Murcia) v roce 1983; 1^o Premio del Cante de las Minas (Lámpara Minera) v La Unión (Murcia) v roce 1985.

Dále mu bylo uděleno i několik vyznamenání a poct: Oliva de Oro v Jaénu, Socio de Honor e insignia de Oro udělovanou Peña Flamenca v Luceně (Córdoba), Socio de Honor od Peña Flamenca Tobalo v Rondě (Málaga), Medalla de Oro od Peña Flamenca Manuel Torre v Caracasu (Venezuela). A například jeho jméno nese také flamenkový festival, který se koná v córdobském městě Lucena každý rok v červenci.

V září 2007 vystupoval na festivalu Málaga en flamenco v představení Ponla ahí por malagueňas.

Curro Lucena v poslední době vystupuje po celé Andalusii s pěveckým recitálem nazvaným Ocho más 2, se kterým představuje své poslední album téhož názvu nahraném v roce 2007 a ve kterém se plně odráží zpěvákova profesionální zralost. Tento populární lucenský umělec a blízký přítel rodiny Orillo, který velkou část svého života zakotvil v krásné malagueñské oblasti města Ronda, nabízí ve svém posledním díle možnost pokochat se opravdovým přehledem stylů typických pro osm hlavních flamenkových oblastí Andalusie. A tak z Almeríe prezentuje tarantos, z Cádizu alegrías, z Granady granaínu, z Huelvy fandangos, z Málagy malagueñas, ze Sevilly soleá de Alcalá...atd. V díle, které se tak stalo úžasným geografickým průvodcem po Andalusii z flamenkového hlediska, samozřejmě nezapomněl ani na své rodné město Lucena a město, ve kterém dnes žije, Ronda. A tak na disk připojil i pro Lucenu typická např. fandangos de Dolores či verdial de Lucena a cañu z Rondy. Jeho již mnoho let strávených v malagueñské provincii se samozřejmě dostatečně projevilo i na tomto albu, a to v brilantním podání cantes jako malagueña de El Canario a jabera.

Ačkoliv flamenco není zpěvákovým hlavním zaměstnáním, věnoval mu téměř všechen svůj volný čas a díky této velké vášni jeho diskografie čítá už nyní celkem 10 rozsáhlých alb. Curro Lucena, coby stále velký příznivec a představitel tradičního zpěvu, velký znalec i cantes pro mnohé již relativně dávno ztracených či zapomenutých, především pak osobních stylů, se dnes řadí k těm hlavním pilířům flamenka v současné době.

Hlavní diskografie:

• Cantes antiguos de la voz joven de Curro Lucena (1972)
• El cante de Curro Lucena (1973)
• Curro Lucena con colaboración especial de Manolo Sanlúcar (1975)
• Cante flamenco (1977)
• Lucena y Ronda. Ronda y Lucena (1985)
• A Ronda (1988)
• Mi amante, la Malagueña (1998)
• Los cantes de Lucena (2002)
• Moriré flamenco (2005)
• Ocho más 2 (2007)

Další:

• Grabaciones Históricas.Vol.50. Zambra, escuela de arte
• Por derecho: El mejor flamenco.
• Estilos mediterráneos – Cantes de Levante (Flamencos en los archivos de RTVE vol.7, DVD)
• Rito y Geografía del baile (vol. 1, DVD)

Zvukové ukázky:

Zkrácené ukázky byly zveřejněny s laskavým svolením autora.

• De la Sierra de Ronda an bajao (Tangos de Ronda)
• Cante de mi corazón (Fandangos de la calle Rute)
• Porque nace en tierra buena (Fandangos de Lucena)
• Por ver en el fondo de mi alma (Malagueña de El Mellizo)
• Es tanto lo que te quiero (Malagueña de Chacón)
• Dicen que Cristo del templo (Malagueña de El Canario)
• Esa mujer (Rumba)
• Sueño de Ronda (Poema y Livianas)
• Himno de la Virgen de Araceli (Plegaria)

Oficiální stránky: www.currolucena.com

PS: Tento článek je s radostí a velkým osobním poděkováním věnován samotnému zpěváku Curro Lucenovi.

Este artículo está dedicado con mucha alegría al mismo cantaor Curro Lucena. Envío también mis muchísimas grácias personales a Curro Lucena por su gran amabilidad, por su arte, sus malagueñas, fandangos... y especialmente por su tangos de Ronda „De la Sierra de Ronda an bajao“.